Co by za to daly děti v Africe

Jak jako jednotlivci můžeme omezit plýtvání?
– rozmysleme si, kolik jídla doopravdy potřebujeme
– nakupujme od farmářů a nepodporujme dodavatelské řetězce
– skladujme potraviny správně
– rozpoznávejme pojmy jako: “spotřebujte do” a “minimální trvanlivost”
– věnujme nezužitkované potraviny někomu jinému nebo s nimi nakrmme zvířata
– přebytky zmrazujme, používejme pro další přípravu jídla

Proč je plýtvání označované za lhostejnost?
Protože spousta potravin, které běžně konzumujeme jsou pěstované v zemích, v nichž sami obyvatelé nemají co jíst. Například fazole jsou pěstované v Keni, kde nemají dostatek vody pro lidi a do škol. Proč? Protože většina vody padne na zalévání fazolí, které se následně rozváží do celého světa. Nebo si neuvědomujeme, že přibližně polovina chycených ryb je vyhozena mrtvá zpátky do moře nebo, že při jejich samotném chytání uhyne zhruba 16 kilogramů dalších mořských živočichů.

Nepleťme si pojmy!
“Minimální trvanlivost” =používá se u potravin, které vydrží déle. Po uplynutí data minimální trvanlivosti je zboží většinou nezávadné a nemusíme ho vyhazovat.
“Spotřebujte do” =je datum použitelnosti u rychle se kazících potravin, ale po uplynutí data nemusí být toto zboží nutně závadné.

Někdo s tím už něco dělá!
Jak u nás, tak i ve světě se tenhle celosvětový problém dostává pomalu, ale jistě do podvědomí většího množství lidí, kteří zakládají neziskové organizace, šíří informace do škol/firem nebo staví restaurace a kavárny, kde vaří výhradně ze zbytků a ze surovin od farmářů, které na první pohled nevypadají hezky, ale chutnají stejně dobře, ne-li mnohem lépe.
Organizují se i akce sbírání křivé zeleniny, kterou ani farmáři nemohou rozprodávat, jelikož by si jí větší řetěze nekoupili. Tím pádem by farmář přišel o peníze a zelenina by zbytečně shnila.

Nejen, že plýtváme jídlem, ale také nakupujeme a shromažďujeme oblečení či léky , což je podobně závažný problém. Proto neplýtvejme, neshromažďujme, šetřeme a nebuďme lhostejní!